Pravlastí kávy je s největší pravděpodobností Etiopie (provincie Kaffa), kde se ještě v současné době nachází divoce rostoucí keře kávovníku. Odtud byl nejspíše přenesen ve 13. a 14.století válečníky při vojenských taženích do Jemenu, kde byl vysazen na terasovitá políčka a dále kultivován.

Pěstování kávy bylo až do konce 18.století převážně výsadou obyvatelů Arabského poloostrova. Pro zdejší pěstitele a obchodníky byla káva velkým zdrojem příjmů. Vývoz zelených zrn kávy byl pod těžkými tresty zakázán a Arabové záměrně znehodnocovali kávová semena varem, aby nemohlo dojít k vypěstování keřů kávovníku mimo Arábii. Největší zásluhu na rozšíření pěstování kávy i v jiných oblastech světa mají zejména Holanďané, kteří na počátku 17.století tajně přivezli zelená kávová semena z Jemenu. Rozhodli se pro pěstování této plodiny ve svých zámořských koloniích a v krátké době počali kultivovat první keře kávovníku na Ceylonu (1658) a v Indii. Posléze se pěstování kávy rozšířilo i na Jávu (1697). Holandská Východoevropská společnost na konci 18.století v produkci kávy vytlačila arabskou konkurenci na druhé místo. Roku 1720 tajně převezl Francouz Chevalier Gabriel Mathieu de Clieu první kávovník na ostrov Martinique. Tento zřejmě krádeží získaný keříček od Holanďanů dal nejspíše základ klonu miliónů kávových keřů, rostoucích dnes ve Střední Americe a oblasti Karibiku. V období kolem roku 1730 byl vyslán Brazilským panovníkem do Francouzské Guyany poručík Francisco de Melho Palheta za účelem urovnání pohraničního sporu. Jeho pravým posláním však bylo získat a přivézt do Brazílie semena kávovníku. To se mu nakonec lstí, kdy se vetřel do přízně manželky guvernéra nakonec podařilo. Pěstování kávovníku se v Brazílii nakonec tak rozšířilo, že v současné době je největším světovým producentem kávy. O další rozšíření kávovníku do ostatních oblastí světa se následně nejvíce zasadili Angličané a Španělé, kteří zavedli pěstování kávy ve svých koloniích.

Pití kávy se na rozdíl od jejího pěstování, rozšířilo již v 15.století mimo oblast Arabského poloostrova do blízkých zemí Orientu, kde v jednotlivých městech vznikaly hojně navštěvované kavárny. V roce 1517 přivezla turecká vojenská výprava kávu z Egypta do Cařihradu. Požívání kávy se v Turecku stalo vášní a odtud se tento zvyk postupně rozšířil i do ostatních evropských zemí. Ačkoli šlo nejdříve o velká přístavní města (Benátky, Marseille, Amsterodam, Londýn, Hamburk), do konce 17.století se podávání kávy v kavárnách výrazně rozšířilo i do vnitrozemí a stalo se běžným téměř ve všech zemích Evropy. První pražská kavárna byla otevřena roku 1714 pod malostranskou Mosteckou věží a provozoval ji Arab, Georgius Hatalah z Damašku, zvaný Jiří Theodat.

• Káva je po vodě nejpopulárnějším nápojem na světě? Hned po ní následuje čaj. Za rok se na světě vypije 400 miliard šálků kávy.
• Na světových burzách je káva hned po ropě neobchodovanější komoditou.
• 78% Čechů pije kávu, 48% pije minimálně dva šálky denně.
• Před šesti lety vycházelo na každého Čecha 330 šálků kávy za rok, vloni to bylo již 360.
• V České republice se vypije více kávy než čaje a její spotřeba rok od roku vzrůstá.
• Statisticky nejvíce kávy na světě vypijí Finové. Každý z nich spotřebuje ročně 12kg kávy.
• Do produkce kávy je na celém světě zainteresováno více než 25 milonů lidí.
• Průměrná celosvětová úroda činí 550 kg/ha
• Pouze 20% zrn arabika je kvalitních, ostatní spadají do nižších jakostních tříd
• V afrických zemích, produkujících kávu (až na výjimku Etiopie) se káva pije jen velmi málo
• Čím je káva více upražena, tím více zaniká její charakter a kvalita
• 1. října - Den kávy - slaví se v Japonsku, 19. a 20.října - Svátek kávy - slaví se ve Francii

Káva je oblíbeným nápojem téměř na celém světě. Některé státy mají vysokou spotřebu kávy a řadí se na přední místa, jinde naopak upřednostňují více čaj a v konzumaci kávy jsou trochu pozadu. A jak je to s pitím kávy u nás, v Čechách? Velkou oblibu si tu získal nápoj zvaný "turek", který ovšem nemá s přípravou pravé turecké kávy nic společného. Jeho přípravu známe patrně všichni - mletá káva se zalije vodou těsně před bodem varu. Ale jak vlastně vznikl tento, pro nás tak typický způsob jeho přípravy?

S kávou se jako první Češi, alespoň podle historických pramenů, seznámili Heřman Černín z Chudenic a Kryštof Harant z Polžic při své cestě do dalekého Cařihradu, na sklonku 16. století. Kávu od té doby čekala ještě velice dlouhá cesta než u nás zdomácněla. Jejímu rozšíření částečně bránila také její příliš vysoká cena. Až v meziválečném období 20. století se kávě začalo konečně dařit. V té době byly na vzestupu kavárny, které se stávaly symbolem nového životního stylu. Jejich rozmach bohužel přerušila 2. světová válka, která kromě jiného přinesla i období kávového "půstu" a místo pravé kávy se prodávaly pouze kávové náhražky, kterými byla cikorka nebo melta.

Ani poválečné období nebylo lepší, soukromé pražírny byly postupně znárodněny a mnohé prvorepublikové kavárny byly zrušeny. Kvalitních káv byl na trhu velký nedostatek a pro mnohé rodiny byly cenově nedostupné i kávovary. A možná právě tady jsme u vzniku našeho českého turka, byl to nejpoužívanější a nejlevnější způsob přípravy kávy.

Dnes už je situace na trhu s kávou úplně jiná, nicméně tento zvyk, nebo spíše zlozvyk přežívá a český turek má stále mnoho svých příznivců. Existuje nepsané pravidlo, které se ale mnohdy nedodržuje a tím je, že "turek" by se měl pít zásadně bez mléka.

A jakou kávu vyžaduje český spotřebitel? Měla by být aromatická, silná a buď lehce nasládlá nebo hořká. To znamená, že více preferujeme zrna z kávovníku Robusta a kávy s výraznější nakyslou chutí nás příliš neoslovují. Statistiky uvádějí, že dospělý člověk vypije v průměru jeden šálek kávy denně. Praxe je ale poněkud jiná a Češi holdují pití kávy nepochybně mnohem více. V Čechách je nižší spotřeba instantních káv v porovnání s kávou zrnkovou, ale v poslední době si začíná pomalu získávat oblibu spotřebitelů.

A abychom v souvislosti s kávou nezůstali pouze u jediného českého vynálezu, kterým je náš důvěrně známý "český turek", musíme si připomenout záslužnou činnost a jméno pana Zdeňka Žáčka, našeho významného odborníka v oboru zbožíznalství a kávy zvláště. V roce 1962 mu byl udělen patent na technologickou přípravu bezkofeinové kávy. A nutno říci, že analýza kávovníkových zrn a následný vynález bezkofeinové kávy byl pro svět zcela jistě větším přínosem.

Kávová zrna obsahují desítky organických látek o jejichž fysiologických účincích víme pramálo. Nepražená káva obsahuje cca 5-15% cukrů, 10-15% bílkovin, 20-25% tříslovin a 10-15% vody. Obsah tuků je v zelené kávě cca 10-20%, více v odrůdách arabiky. Větší část těchto tuků je obsažena i v uvařené kávě (turek), při užití papírových filtrů (překapávaná káva) jejich množství v šálku výrazně klesá. Množství minerálů v kávě není fysiologicky významné.

Pro kávu jako takovou má největší význam kofein, purinový alkaloid (derivát xantinu), který je v kávě obsažen v pražené arabice cca 0,7-1,4%, v robustě 2,2-2,4%. Kofein je hořký a přispívá k celkové chuti kávy. Množství kofeinu v běžném šálku kávy (0,5-1,5 dl) se pohybuje od 0,05 g do 0,2 g (tj. 1-3%) v závislosti na druhu a sortě použité kávy. Vstřebávání kofeinu je poměrně rychlé a maximum koncentrace v krvi dosahuje již během 1-2 hodin po požití. Metabolisuje se v játrech na více než 25 různých látek, které jsou posléze vyloučeny močí. Kofein proniká přes placentární bariéru (těhotenství) a proniká i do mateřského mléka! Působí především na CNS a to dráždivě (zlepšuje vnímání, zrychluje tok myšlenek), mírně prohlubuje a urychluje dýchání, krátkodobě zvyšuje srdeční činnost a nevýrazně i krevní tlak. Po opakovaném podání kofeinu v kávě dochází k jevu, zvanému tolerance, kdy krevní tlak již zůstává u zdravých jedinců a lehkých hypertoniků prakticky neovlivněn. Kofein má výrazné močopudné účinky a podporuje vylučování žaludečních i žlučových šťáv. Zmenšuje svalovou únavu a vzbuzuje schopnost vyššího výkonu. V současné době se syntetický kofein užívá jako terapeutická přísada do analgetických a antipyretických směsí. V injekční formě se aplikuje k povzbuzení dechu a krevního oběhu při horečnatých stavech a infekčních onemocněních. Užívá se i jako protijed při otravách narkotiky, alkoholem a jinými drogami.

Léčivá dávka kofeinu je udávána hodnotou cca 0,1 g, zatímco toxická hladina se pohybuje od 0,5 g výše. Jde však o kvantitativní údaj s vysokou individuální variabilitou. Potíže z případného zvýšeného požití kofeinu mohou nastat asi při vypití 5ti šálků silné kávy během krátké doby. Často dochází k celkové nervosvalové předrážděnosti, neklidu a třesu, poruchám trávení, zrychlení či nepravidelnostem srdeční činnosti až palpitacím a nespavosti. Dlouhodobé požívání většího množství silné kávy (více než 6 šálků denně) může dle některých medicínských studií zvyšovat riziko výskytu ischemické choroby srdce a infarktu. Pokud je káva střídmě požívána je však její vliv příznivý.